Vize a nadšení vedou k úspěchu, jedovaté sliny vás nesmí zastavit

26.04.2019 19:24

Skvělá zpráva: Česká Lípa – město na Ploučnici je Knihou roku Libereckého kraje. Čtrnáct autorů, dva miliony písmenek, 608 stran, 900 obrázků a 4 kilogramy váhy. Tři roky práce. Spousta jedovatých slin a rozkopávačů. Nejobsáhlejší dílo o historii našeho města. Ocenil ji letos v dubnu Liberecký kraj (zde).

  1. Vize a laťka. Česká Lípa má mnoho autorů a mnoho publikací o své historii. Období od konce 2. světové války do roku 1989 je ale stále málo popsané. Chtěla jsem, aby nová kniha vyplnila tuto mezeru a nabídla nám, milovníkům historie našeho města, renomovaný pohled historiků na témata tohoto období. Kniha měla být dílem historiků, ale zároveň měla být velkým příběhem našeho města až do (skoro) současných dnů. Nastavila jsem laťku: příběh České Lípy, čtivý obsah, kvalitní zpracování a zařazení témat, které dosud publikována nebyla.
  2. Město jako vydavatel. Chtěla jsem, aby knihu vydalo město a řídilo její obsah, podobu, rozsah, cenu atd. To byla moje jasná vize a s ní jsem vytvořila tým lidí, kteří ji měli přivést na svět. První byl Jiří Kratochvíl, jehož láska k historii tohoto města je obrovská a který má v sobě kromě erudice i diplomacii a trpělivost, že dokáže dát dohromady tolik informací a autorů.
  3. Práce s autory. Tříletá hodně trpělivá a vytrvalá práce realizačního týmu. Jiří Kratochvíl koordinoval práci 14 autorů a pečlivě, diplomaticky je vedl k výslednému textu. Získával obrazové materiály a vše skládal do celku.
  4. Veřejná zakázka. O grafiku a výrobu knihy měly zájem tři firmy, nejnižší cena nebyla jediným kritériem – důležitější byl grafický koncept. Prostě aby ta práce mnoha lidí měla důstojný kabát, byla přehledně zpracovaná. I tohle jsme si v realizačním týmu vyříkali jasně: nechceme tolik práce znehodnotit průměrnou grafikou za pár korun, vybereme někoho, kdo má zkušenost a cit. Nejlevnější neznamená nejlepší. A my jsme chtěli to nejlepší. Zvlášť z veřejných peněz. Tohle rozhodnutí chtělo odvahu, ale vyplatilo se. S vítěznou firmou jsme později piplali návrhy do dokonalosti, porovnávali varianty grafických úprav, doplňovali a ubírali drobnosti, které doporučovali ti, kdo mají s knihami nějakou zkušenost, například knihkupec pan Jan Rubický. Nikdy jsem nelitovala výběru firmy FOTO HÁJEK, protože v zájmu reprezentativního výsledku věnovali téhle práci víc, než se vešlo do veřejné zakázky, kterou získali.  A nakonec řekli: Je to tak dobrá práce, že ji můžete přihlásit do jakékoli soutěže. A my to udělali 
  5. Rozkopávači a zpochybňovatelé. Období okopávání zase ukázalo charaktery. Tomáš Vlček na zastupitelstvu emotivně křičel, že se stydí za laiky, kteří tohle dílo dávají dohromady. Komunista František Chot vyslovil požadavek, že chce být korektorem kapitol po 2. světové válce. A věčný hnidopich a nespokojenec Michal Panáček poplival celou knihu i realizační tým, jak si jen mastíme kapsu (to lidi vždycky rádi slyší). "Zapomněl", že pár let zpátky se ucházel o podobnou práci a žádal po městu odměnu ještě o skoro milion vyšší. Plivance bez důkazů jsou dneska žádanou informací, takže si ochotně smočil v téhle pomluvě i Jaroslav Turnhöffer. Lži a hlouposti nás provázely skoro celý rok, kontrolní výbor stále kontroloval, Jiří Kratochvíl stále chodil vysvětlovat a obhajovat naši vizi. Pochybení nikdy nebylo shledáno, stejně jako nikdo z uvedených lhářů a rozkopávačů neměl osobní čest se omluvit.
  6. Realizační tým. Organizační odbor městského úřadu musel zajistit vše, co souviselo se smlouvami, materiály do rady, nezbytnými dalšími úkony. Jeho role je stejně důležitá jako každého jiného. Scházeli jsme se pravidelně, abychom kontrolovali a diskutovali postup prací i řešili zádrhele, které provázejí každou větší práci.  Každá kapitola, každá fotografie mnohokrát prošla našima rukama i očima, stejně jako autora, editora, korektora, grafika a tří odborných konzultantů. Nad názvem knihy jsme strávili několik hodin a popsali mnoho listů papíru – ono není jednoduché ho vymyslet, i když se to jednoduché může zdát. 
  7. Křest. Knihu jsme vydali loni v dubnu. Kniha má 608 stran, na kterých je 900 obrázků, 425 tisíc slov a váží skoro 4 kila. Pokřtili jsme ji v Unionce, měla i svou sladkou dvojnici. Bylo mi ctí uzavřít naši tříletou práci poděkováním všem, kdo se podíleli, pomohli, podpořili. Knížku pokřtil Pavel Čapek, rodák a patriot. Vzpomínám, jak jsme se všichni zastavili, když jsme měli knihu polít šampaňským – tak jsme jen tak symbolicky crkli (zde).
  8. Úspěch. Toto dílo, jaké kdy bylo o České Lípě sepsáno a v takto ucelené formě vydáno, bylo dnes oceněno jako Kniha roku Libereckého kraje. Věřím, že uspěje i v dalších soutěžích, do kterých jsem ji ještě jako pyšná starostka města a členka realizačního týmu chtěla přihlásit.
  9. Poděkování. Ocenění knihy je příležitost znovu poděkovat panu Jiřímu Kratochvílovi, realizačnímu týmu města, Marcele Jurčíkové (jazyková korektorka), Foto studiu H s.r.o. (grafické zpracování, sazba, tisk), institucím a soukromým osobám, které poskytly podklady ze svých fondů a sbírek. A také autorům a odborným garantům: Jiřímu Adamovičovi, Janě Blažkové, Marku Ďurčanskému, Miroslavu Honců, Miroslavu Kolkovi, Robertu Krejcarovi. Markétě Lhotové, Jaroslavu a Michalovi Panáčkovi, Vladijmíru Pešovi, Ivanu Rousovi, Ladislavu Smejkalovi, Zdeňku Šindlauerovi, Martinu Aschenbrennerovi, Miloslavu Sovadinovi a Františku Gabrielovi.

S úctou a poděkováním Mgr. Romana Žatecká, exstarostka města Česká Lípa (2014-2018)

Vojtěch Hájek (FOTO STUDIO H, s.r.o.) a Jan Rubický, knihkupec

Pavel Čapek, rodák a patriot, komentátor České televize

Jsem pyšná, že jsme to společně dokázali

Sladká knížka :-)

Zpět

Kontakt


+420 777 225 539

© 2010 Všechna práva vyhrazena.